12. října 2011

Právě se vracím z hradu a prezident všechny mé podmínky přijal

I tak by se dala pojmenovat soustavná činnost o podkopávání suverenity a práv obyčejných občanů této země. Obyčejných pracujících občanů této země, jejichž jediným úkolem je držet hubu a krok. Tvrdí se, že se dějiny cyklicky opakují, a má to svoji logiku. Celá příroda, život a smrt je postavena na cyklickém vzorci. Není tedy výjimkou zacyklovanost v kruzích historických. Stejně jako v únoru 1948 seděli přívrženci strany komunistické u lampových přijímačů a s nadějí žmoulali třesoucí se rukou hrnek s čekankovou kávou. Stejně jako tehdy malí soudruzi seděli a poslouchali, co jim do éteru sdělí jejich veliký soudruh Klement Gottwald, stejně tak dnes někteří přívrženci vládnoucích stran sedí u obrazovek svých bedýnek dovezených z „pokrokových“ zemí a v naději čekají, co jim jejich větší soudruzi sdělí prostřednictvím médií. Stejně jako propukl v jásot dav komunistů před více jak 60 lety, je nasnadě stejná situace i nyní, až se Kalousek vrátí za pár měsíců se stejnou památnou větou, jaká ještě dnes v nočních můrách straší nejednoho současného občana, který v té době žil a okusil výdobytky tehdejšího režimu na své kůži.
Každý, kdo zná temné dějiny této země, vzpomíná s nechutí na óbr-procesy typu Milada Horáková a další, kteří za svoji pravdu skončili na šibenici, nebo v lepším případě v uranovém dole. Otázka je, jestli by tito lidé se mnou souhlasili. Možná smrt byla "lepším" trestem než dřina v neúnosných podmínkách. Ale nebojme se, nás to čeká také. Pokud se nic zde nezmění, můžeme se těšit, že stejně jako tehdy se lidé s příchodem komunismu začali klepat, stejně tak se brzy budeme klepat i my!!! Vše je jen otázkou pár let, nezmění-li se směr, kterým jdeme. Opět začne stejný kolotoč, jako odstartovaly studené dny února 1948. Lidé se zavírají za politické názory, omezují se jejich veškeré svobodné činnosti nesmyslnými nařízeními, zákony a politickými doporučeními. Proti lidem stojí nevděční policisté, kteří jsou placení prostředky obětí, jež rozhánějí vodními děly, slzným plynem a vším, co jim současné zákony umožňují. Zajímavé je, jak tito stejní policisté, mají-li řešit případ s cikánem, který zrovna spáchal trestnou činnost, si neví rady a bojí se udělat sebemenší zákrok, aby následně nebyli postaveni před kárnou komisi. Bohužel v případě demonstrantů platí diagnóza typická pro davová šílenství, nelze prokázat viníka, a tak řež hlava nehlava.
Nechci propadat skepsi, protože naděje umírá poslední, ale zavzpomínejme, jak se v padesátých letech lidé bránili, jak si klepali na čelo a říkali, že to se přece musí změnit, to není možné, takhle dál to už nepůjde dlouho. Světe, div se, ono to šlo. Ještě za 30 let se ptali sami sebe, jak mohli být tak bláhoví, že neutekli, dokud byl čas.
Nechci vybízet k útěku. Rozhodně nechci ani naznačovat, že bychom v zájmu svého bezpečí měli umírnit své názory. Naopak, je na čase vytáhnout tvrdě do ulic a potlačit rozrůstající se rudý moloch s Evropskou unií za zády, která diktuje a která je tím pověstným Sovětským svazem. Stejně jako tehdy naši politiku řídila Moskva, dnes ji řídí Brusel. Změnily se světové strany, u koryt je však stále stejná skupina vládnoucích.
Nebude tomu jinak, dokud neuzavřeme své hranice, nezabodneme státní vlajku do vrcholu Říp a nedáme všem velmi jasně a hlasitě najevo, že toto jsou Čechy. Země našich předků, našich králů, kteří si podmanili celou Evropu. Stejně jako oni tehdy pochopili, že jen tvrdou a ráznou rukou si lze sjednat klid a mír ve své zemi, tak i my, synové a dcery našich předků, dokud nepochopíme, že musíme strhnout masku humanismu ze svých tváří, do té doby tu bude vládnout náš nepřítel!
A vězte, že je nás den ode dne víc. Přestože to tak nevypadá a média o posilování hrdých Čechů mlčí, vězte, že stále více lidí procitá a otevírá svá srdce naší společné věci. Čechy Čechům. Tak by se dalo nazvat to, co každý cítí. Ba co víc, rostou zástupy i o občany, kteří ještě nedávno byli věrní minulému režimu a změna pro ně byla něčím nepředstavitelným. Nikoliv však z politického přesvědčení, že se Sovětským svazem na věčné časy, ale z pohledu občana, který měl jistou práci a věděl, že spravedlnost státní správy ve věci ušlapávaného Čecha se alespoň snaží něco dělat a snaha o nastavení rovné laťky nebyla jen bláhová představa. Z veliké většiny se jedná o občany tohoto státu, kteří opět chtějí mít jistoty, které hledá každé zvíře v každém koutu této země. Potravu a místo, kde složí své znavené tělo. A věřte, že to nám současná vláda nezajistí. Buďte věrní svým cílům a vizím a obraťte se zády k těm, pro něž jste jen stádo poslušných ovcí, které, dokud dává vlnu, bude žít. Takovouto jistotu ať si naši prostořecí vládní činitelé strčí za klobouk. Dvacet let stagnace a rozkrádání, dalších čtyřicet let čerpání na dluh, doba třech generací, jež jen mohly tiše přihlížet, to se na naší vlastní značně podepsalo. Dokažme, že rozbouřené stádo zadupe do země každého vlka, který se postaví proti!
Proto vyzývám hrdé občany této země, pojďte s námi. Je na čase vzít si zpět, co od nepaměti patřilo jen nám. Naši vlast!

Lumír