5. října 2011

Práce šlechtí. Opravdu?

Říká se, že práce šlechtí. Tato věta v řadách různých obdob, stejného však základu, bude stejně stará jako lidstvo samo. Podíváme-li se na tento problém s odstupem, zjistíme, že opravdu jen díky usilovné práci a píli se vše kolem nás mění. Zefektivňují se procesy, zlepšují se prostředky užívané k práci, bohužel však s tímto prudce narůstají i nároky na odvedenou práci, délku odváděné práce a zkracování času, který k výsledkům tvůrčí činnosti vede. Bohužel však heslo, které bylo dříve určené hlavně povalečům, aby přestali se válet a přidali svoji ruku k dílu, je v dnešní době přetechnizovaného světa propagujícím rovnost všech a za každých okolností představa zcela lichá.
Mladí lidé, kteří jsou díky svědomité výchově hnáni vnitřním motorem k zápalu do pracovního procesu, jsou schopní potvrdit a ztotožnit se s výše uvedeným heslem. Jakmile dokončí různé stupně vzdělání a mají možnost, ihned vstoupí rovnou nohou, prvním krokem do blízké fabriky, kde začnou vracet společnosti to, co si od ní celé dětství brali. Díky narůstajícím nárokům zaměstnavatelů a hlavně díky neuvěřitelné benevolenci zákonodárců k zaměstnavatelům se z lidí nestávají nástroje k zušlechťování okolí, ale pouze nezbytní nevolníci k nabírání náskoku jejich zaměstnavatele před konkurencí a zaplňování jeho nečistých kapes penězi, které jsou plodem každodenní práce obyčejných lidí. Bohužel situace se podstatně změnila od vize dávané nám předky za vzor s dnešní dobou. Odměny za naší práci jsou nižší a nižší, zatímco zisky zaměstnavatele jsou vyšší a vyšší. Díky zkracování času nutného na provedení práce a neuvěřitelném tlaku na efektivitu a zisky upadá i prudce kvalita vyráběného. Každý se nejednou setkal za svůj život s větou: Dřív ten výrobek byl sice drahý, ale alespoň za něco stál a vydržel. Dnes je jen drahý. Každý si přiznejme - produkty naší práce, které zaplňují trh a bez kterých by si řada z nás neuměla ani život již představit, jsou plastové cetky, jejichž životnost je počítána v řádech hodin, nikoliv let, jak to platilo v dřívějších dobách. Bohužel opět tvrdá noha mamonáře zapůsobila.
Dnes se nevyrábí, aby fungovalo, dnes se vyrábí, aby se vydělávalo. Proto si myslím, že představa o zušlechťování tvrdou dřinou je dnes někde za horizontem světla... Nesouhlasíte? Udělejme si rozbor této věty. Co má být šlechtěno? Duše, tělo nebo okolní prostředí, v němž žijeme?
Lidé, kteří pracují více hlavou, mám na mysli různé pedagogy, vědce, konstruktéry ale i ty, kteří jsou přímo napojeni na kolegy v provoze, většinu pracovního dne stráví pročítáním různých podkladů a přetvářením těchto poznatků k přerodu v práci. Bohužel díky tlakům na efektivitu, zkracování časů nutných na provedení práce a snižování nákladů hledáním alternativních metod výroby, vede k velkým stresům. Jejich protějšky, které naopak pracují manuálně a potřebují dostat poznatky již zpracované, aby mohli začít s tvůrčí výrobní činnosti, díky natažené pracovní době leckdy stráví půlku svého života prací pro zaměstnavatele, s nímž nejen že nemají stejné odměny za odvedenou práci, ale ani cíle. Je to prostě jen práce. Navíc jsou taktéž pod psychickým tlakem, jelikož musí dohnat časovou ztrátu, která vznikla díky řešením konstrukčních problémů. Bohužel ve většině případů vedení netouží po zprávách, že něco nejde nebo se to stihnout nedá. Chtějí jen plnit. Navyšovat zisky, navyšovat si odměny. Oba tyto zmíněné typy se vracejí domů často po deseti a více hodinách denní činnosti, aniž by měli sebemenší tušení, zda jejich práce vlastně k něčemu dobrému povede. Každý, kdo má nějakého koníčka, který má částečné základy v manuální činnosti, ví, že po několika hodinách činnosti ve své dílničce, zahradě či garáži odvedl jakousi práci, která byla k jeho prospěchu. A přestože není za ni odměněn barevným tištěným papírem, má leckdy mnohonásobně lepší pocit, než když po směně prochází branou zpět na svůj svět, kde je pánem svého času on.
K poslednímu bodu zaměřeného na merit této věci - zušlechťování okolí? Díky přetechnizovanému modernímu světu, kde přírodní materiály jsou nahrazovány nerozložitelnými, často i toxickými plasty, nemyslím si, že se jedná o zušlechťování. O krásné přírodě, která musí udělat místo plechovým továrnám ani nemluvě. Stejně tak výsledky práce, která je stále více a více převáděna na pásovou automatizovanou výrobu, ztrácejí na kvalitě a tím pádem na funkčnosti. Lidská práce přestává být tažným koněm a stává se zbytečnou aktivitou několika jedinců, kteří v brzké době budou nahrazení stroji, které dokážou pracovat celý den nonstop v kuse za minimální náklady. Bohužel je důležité zodpovědět si jednoduchou otázku - dokáže stroj myslet a cítit? Ne. Obávám se však, že to dnes už není na pořadu dne.
Ač nerad, tak věřím, že civilizace bude naší záhubou a nebude dlouho trvat, kdy se opět lidé vrátí k domům bez elektřiny a bez nepřeberných "pomocníků", bez kterých by přeci dnešní život byl jen živořením. Bez pitné vody zavedené až na půdu, s deseti bojlery v každém patře, splachovacími záchody vykládanými zlatem a masážní vanou. Nastane čas, kdy lidé, kteří dnes za komfort utrácí nehorázné sumy, budou odkázáni jen na své znalosti a schopnosti. Bohužel pro tyto lidi to bude znamenat konec jejich životní pouti. Jejich vlastní cíle na automatizovanou výrobu plnou robotů a neuvěřitelné zisky budou jejich smrtí.
Abych nekončil v postapokalyptickém duchu a zároveň prospěl naší společné věci, naší vlasti, je nutné si uvědomit, že ač je vykořisťování obyčejných lidí v dnešní době jen prostředkem zisku bezpáteřních lumpů, i tak je nutné pracovat a neoddávat se lenosti a flákání, jako to dělají někteří z okolí našich domovů. Převedením do současného života v naší vlasti, hlavně na severu Čech zmítaného odbojem slušných lidí proti cikánské a politické zlovůli, uvědomme si, že nás všechny, kteří se nebojíme říct svůj názor nahlas a dát ho hodně viditelně znát, práce opravdu šlechtí. Nebýt kalení každodenní prací, stáli bychom v řadách nepřizpůsobivých cikánů, socek a feťáků, jejichž jedinou prací je kriminální činnost, prostituce a užívání drog. Jejich činnost rozhodně nikoho nešlechtí. Vždyť se podívejte sami. Cikánské děti pobíhají po ulicích, špinavé a polonahé jak zvěř. V jejich genech toho o šlechtění prací asi moc nebude. Feťáci končí pod mostem jako trosky a čekají, až si pro ně přijede loďka s Cháronem a odvede je do místa, kde vládne Hádes a jemu podobní. Ti pravděpodobně toho o práci a zušlechťování těla a duše také moc vědět nebudou. A prostitutky a jim podobné? O těch jediných by mohl někdo polemizovat se mnou, že svojí činností alespoň zušlechťují svoji peněženku - otázka je, na jak dlouho, a hlavně, je to to, co naši předkové měli na mysli? Těžko.
A tak bych vás chtěl všechny vyzvat - i přesto, že se vracíte domů z práce v podvečer, v noci či až nad ránem, vytrvejte a pokračujte ve své pouti. Jelikož práce skutečně šlechtí. Bez ní bychom byli jen divá zvěř, které sice je v našem "demokratickém" státě přáno, to však není stav, který se nemůže změnit a podstatně jim jejich nicnedělání tvrdě znepříjemnit. My budeme schopní přidat ruku k dílu a obrodě národa. K obrodě vlasti a společnou prací k vyzdvihnutí této malé země opět na špičku ve světě. Pro bezpáteřní netáhla, která jen vykořisťují či natahují ruku a říkají dej, to bude čas tvrdého zkoušení, které povede k jejich asimilaci či k emigraci.

Lumír