20. října 2011

Důchod Aneb cesta do hrobu moderního člověka

Rozčiluje vás, že důchodová reforma nás všechny nenápadně, ale jistě vede k jednomu jistému cíli? Většina z nás se důchodu nedožije! Pravda, která je denně produkována masmédii, jež s neochvějnou ochotou tlumočí nesmysly z úst politiků: "Nejsou peníze, musíme šetřit," je tak lživá, až je to do nebe volající. Díky komu však nejsou peníze? Právě díky těm, kteří se na úkor nás pracujících rozhodli šetřit. Na sobě ale šetřit nebudou.
Viděli jste někdy zvíře, které, má-li před sebou misku plnou jídla, uhne jinému zvířeti, aby si naplnilo svůj břich? Maximálně to udělá samice u svých mláďat, jejíž pud, který jí k tomuto vede, se nazývá mateřská láska. Jenže to je něco, co naši politici neznají. K nám, svým ovečkám, přistupují jak pasák, který se těší na opečené maso svého nejtlustšího chovného kusu. My jsme stejní. Pitomé ovce, které jdou vstřícně kudle, která je předvede už v naporcovaném stavu na talíř těm, kteří si říkají naši zástupci.
Na lež médií a usměvavé tlusťoučké mastné tváře politiků, kteří požírají ve velkém své stádo, jsem již připraven. Na co připravenou kamennou tvář nemám, jsou obyvatelé této země, kteří jsou touto kampaní tak zblbnutí, že lži o nedostatku financí ještě opakují a produkují se zápalem dál.
Čistě hypoteticky přestaňme teď myslet na obtloustlé politiky, jejich kmotry a podobnou špínu tohoto národa, kteří měří kvalitu života podle konta a přepychových domů, a položme si otázku: Odchod do důchodu v 70 letech, je to pragmatické řešení? Ne. Na chytrou otázku mnohých, jak tento problém řešit, odpovídám velmi jednoduše. Vytvořením programu, který zajistí kultivovaný odchod do důchodu, klidně v 65 letech, a zároveň jistotu, že se každý důchodu dočká, protože na nás bude mít kdo pracovat a zároveň se nebudeme od padesáti let dennodenně třást, abychom o práci nepřišli.
O jakém programu mluvím? Nazývejme jej program Lx. Vezmeme si neexistujícího zaměstnance, kterému budeme říkat Pavel. Tento muž, kterému bylo letos k 1. říjnu 55 let, dělá už třicet šest let na dráze (V dnešní době fluktuace toto neberme jako pozitivní či negativní stav. Stejně tak výběr povolání je jen náhodný). Každý den vstává v 5:00. Dojíždí do práce autobusem a v práci začíná od 7:00, v 12:30 má 30 minut pauzu a pak od 13:00 do 15:30 pracuje. Pavel má dvě děti, které jsou již obě dospělé. Jedno studuje a druhé již samo si vydělává a bydlí v podnájmu se svojí přítelkyní. Pavlovo zaměstnání není příliš fyzicky náročné. Část dne stráví administrativní činností, kde má však relativně veliký stres. Další část pracovního dne vykonává kontrolní činnost v depu vlaků. Tuto práci vykonává zhruba 4 roky, na předchozí pracovní pozicí byl signalistou, kde dělal na směny. Pro náš příklad, neberme nyní, že České dráhy mají stav nahnutý a pořád hrozí propouštění. Dá se říct, že tato situace je dnes ve všech resortech a nikdo si není ničím jistý. Pavel po třiceti dvou letech směn je již relativně dost unavený a sám doma přiznává, že na práci, kterou dělá, leckdy už fyzicky nestačí - únava, nějaké ty neduhy na zdraví atd. Toto však před nikým cizím nepřizná, aby se nedostal do situace, kdy bude propuštěn. Jeho mzda je průměrná - tedy dle statistik 23 984 Kč.
Díky vizi naší vlády, že je nutné šetřit a půjde do důchodu nejdříve za deset let, mu stres neubírá. A tak každým dnem vstává ráno v pět do práce a dělá maximum, aby o práci nepřišel. A teď, ač mu to nepřeji, propusťme Pavla. Je jedno, zda důvodem je zeštíhlování zaměstnanců, zrušení pozice jako takové či zdravotní stav, kdy sám Pavel přizná, že práci již nezvládá. Najednou již Pavel nemusí vstávat v pět a má celý den volno. Jak to však s člověkem zamává, když byl zvyklý celý produktivní život pracovat? Hodně! Pavel bude nějaký čas žít z odstupného, pak z podpory. Nikdo mu však již práci nedá. Přestože by Pavel byl rád i za mazače výhybek, tuto práci nemá nárok již získat. Je starý. Ne dost však, aby dostal důchod. Před ním leží necelých devět let nejistého života, kdy musí doufat, že postačí na přežití plat jeho ženy. Co když však jí se stane to samé? Mohou očekávat pomoc od synů, když jeden studuje a druhý se protlouká životem, jak umí? Těhotná přítelkyně, která již nemá nárok na porodné, zároveň propuštěná v době zkušební (samozřejmě nikoliv z důvodu těhotenství…, mysleme si své), vysoký podnájem atd.? Ač by rád, svým rodičům nedokáže pomoci tak, aby jejich odchod do penze byl důstojný. Co teď zbývá Pavlovi a jeho ženě? Co na ně v tom životě čeká? Příspěvek státu životního minima? Za to se bohužel žít nedá. Tedy již jen smrt. Ztýrané tváře synů, kteří svým rodičům nedokážou pomoci atd. Jedna životní prohra za druhou.
A teď uvedu příklad, jaké řešení se nabízí s programem Lx - řešení, které by pomohlo všem občanům této země a hlavně by ušetřilo ty zmíněné peníze, které vláda už prohýřila.
Stejný zaměstnanec, stejné zaměstnání. Pavel tento měsíc oslavil své 55. narozeniny. Protože dovršil věku 55 let a stejně tak dovršil tohoto věku jeho kolega Zdeněk, jsou mu nabídnuty tyto možnosti: Setrvání na stejné pozici a ve stejné funkci v době jednoho roku, či přeřazení na poloviční úvazek na jinou pozici. V 56 letech mu bude opět nabídnuta stejná volba. A takto to půjde řekněme do 62 let (věk je opět vybrán jen podle zkušeností lidí tohoto věku, kdy přiznávají, že toho mají už skutečně dost). To samé bude nabídnuto jeho kolegovi Zdeňkovi. Protože oba pánové vykonávají to samé a oba pánové už chtějí odpočívat, vyberou si možnost číslo dvě. Tedy poloviční úvazek. Aby se věc příliš nekomplikovala, zaměstnavatel se rozhodne, že místo po Zdeňkovi obsadí mladým absolventem z dopravní průmyslovky, který za současného režimu, za vlády Nečase a spol., je již třetím rokem hlášený na úřadu práce a nemůže najít zaměstnání, přestože by ochotně i vykupoval láhve v jakékoliv samoobsluze. Pozice Pavla se rozdělí na dva úseky - na administrativu a na kontrolní činnost v depu. Tedy administrativní činnost od 7:00 - 11:30. Kontrolní činnost by byla od 12:00 - 16:00. Oba pánové by se střídali, a tak by oba pracovali jen čtyři hodiny denně, čímž by měli více času odpočívat a zároveň by se nemuseli bát o své místo, když v důsledku nedostatečné síly nemohou pracovat osm hodin denně. A jak to řešit v případě, že by Zdeněk neexistoval? Jednoduše. Na úřadu práce je plno lidí s věkem nad 55 let, kteří nemohou práci najít a byli by rádi za zkrácený úvazek. Nabízí se otázka, co výplata, odvody státu, daně atd.
Průměrná hrubá mzda 23984 Kč, kterou Pavel každý měsíc získá, vypadá následovně:
Superhrubá mzda (částka, o níž měsíčně přichází zaměstnavatel): 32 139 Kč
Hrubá mzda (částka, kterou má Pavel uvedenou ve smlouvě): 23 984 Kč
Čistá mzda (částka, se kterou může každý měsíc Pavel nakládat): 18 485 Kč
Daň (částka, o níž je Pavlovi ponížena hrubá mzda): 2 860 Kč
Sociální a zdravotní pojištění (platí zaměstnanec z hrubé mzdy): 2 639 Kč
Sociální a zdravotní pojištění (platí zaměstnavatel ze shr. mzdy): 8 155 Kč
Rozdělíme Pavlovu mzdu rovným dílem mezi Pavla a kolegu Zdeňka:
Superhrubá mzda (částka, o níž měsíčně přichází zaměstnavatel): 16 070 Kč
Hrubá mzda (částka, kterou má Pavel uvedenou ve smlouvě): 11 992 Kč
Čistá mzda (částka, se kterou může každý měsíc Pavel nakládat): 10 227 Kč
Daň (částka, o níž je Pavlovi ponížena hrubá mzda): 445 Kč
Sociální a zdravotní pojištění (platí zaměstnanec z hrubé mzdy): 1320 Kč
Sociální a zdravotní pojištění (platí zaměstnavatel ze shr. mzdy): 4078 Kč
Vynásobte si rozdělenou mzdu dvěma a dokažte si, že takhle to fungovat může!
Zaměstnavatel odvede za oba muže pracující na půl úvazku stejnou částku jako za jednoho, který bude pracovat osm hodin denně! Tedy zaměstnavatel nic neprodělá!
Stát obdrží na zdravotním a sociálním pojištění zcela stejnou částku!
Oba muži si vydělají o pár stovek korun více, než je polovina čisté mzdy jednoho! Tedy, neprodělají ani oni.
A stát bude tratit na jediném, dostane o pár stovek méně na dani. Ale pozor! Stát za každého nezaměstnaného platí zdravotní pojištění. Dále mu platí podporu v nezaměstnanosti a v případě uplynutí nároku na podporu, vyplácí životní minimum.
Sečteno a podtrženo:
Oba muži, kteří dosud pracovali, si odlehčí jak fyzicky, tak psychicky.
Penězi na tom budou podstatně lépe, než kdyby byli na podpoře živeni státem.
Budou mít stále řád a neztratí sociální kontakt.
Budou mít pro co žít, protože budou mít jistotu, že se důchodu dočkají, a ulehčí státu od zbytečných výdajů.
Uvolní místo mladším, kteří nemají možnost získat pozitivní návyky plynoucí z povinnosti pracovat.
Stát měsíčně ušetří několik tisíc, které by musel Pavlovi a následně i jeho ženě měsíčně vyplácet, než se dočkají řádného nároku na důchod. Jistě, někdo může namítnout, že můj návrh se může zdát diskriminační pro lidi, kterým uplyne 62. rok, a tak se jejich úvazek zkrátí na polovic - ať chtějí, či nikoliv. Možná. Ale občan, který pracoval celý svůj produktivní život a strávil v zaměstnání více jak třicet sedm let, tuto možnost naopak s otevřenou náručí přivítá. O to víc, když bude vědět, že si může od 55 let vybírat, podle toho jak se bude cítit, a bude mít jistotu, že o práci v takovémto případě nepřijde. Věřím, že takto už pro velikou většinu českých občanů, kteří jsou zvyklí pracovat, vyhlídka odchodu do důchodu uplynutím 65. roku věku není noční můrou. Jenže to není hodno tohoto zřízení, této vlády, těchto našich zástupců….
Už to chápete? V tomto je důkaz, že současný cíl naší vlády není nám zajistit důstojný odchod do důchodu. Jejich cílem však ani není úspora peněz, jak nám tvrdí. Jejich cílem je nám denně lhát, oblbovat a hlavně okrádat nás! Jejich cílem je tuto republiku zničit a stejně jako pomyslný upír vysává oběť, toto zřízení vysává nás. Jsme jak pasoucí se stádo, které je vybíjeno a týráno pro jejich pobavení. Vždyť toto je trestuhodné. Toto volá po činnosti, která tuto vládu, toto směšné zřízení, které samo o sobě tvrdí, že je stát, sesadí a vypráší je pryč z naší země. Z našeho státu, protože my Češi, my jsme stát. My jsme Česká republika. Pan Kalousek, pan Nečas nejsou stát. Oni jsou jen hyeny, které se pasou na naší práci a na statcích, které my denně tvoříme, budujeme, pomáháme chránit. Ukažme si prstem na toto zřízení, na tohoto našeho nepřítele a konečně začněme s ním něco dělat. Neb jejich jediným cílem je nás zničit. Postavme se v čele svého národa, stejně jako se kdysi postavil Jan Hus, Jan Žižka a další, kteří se rozhodli skoncovat se zřízením, které tehdy vládlo. Obsaďme opět svá města, vypráskejme z nich ty, kteří nám škodí, a zavřeme hrdě brány, které jsou doširoka otevřeny vlivům z celého světa, které nám spílají a denně dokazují, jak je jejich ideologie zvrácená a postavená proti zdravému rozumu.
My jsme stát, a proto prosím na to nezapomínejme! Je čas začít konat!!! Je na čase vzít si zpět, co nám bylo ukradeno!

Lumír