6. července 2010 

Když nemůžeš usnout, počítej ovečky

Ovečky, které nahnal na porážku, počítal a stále po večerech ještě určitě počítá odstupující ministr vnitra Martin Pecina. Jeho vytouženým snem byl boj proti údajnému extremismu. Přičiněním tohoto úslužného lokaje Jiřího Paroubka, který nyní pomalu a jistě mizí v propadlišti dějin, se mnoho osob, které se nedokázali smířit s potlačováním lidských práv a svobody slova v České republice, dostalo do vážných existenčních potíží. Byli rukou tohoto novodobého „myslitele“ označeni za třídního nepřítele, kterého je nutné zničit.
Neváhal pro uskutečnění svého snu udělat cokoli. Jako nejvyšší šéf státních bezpečnostních složek, které nám prý mají pomáhat a chránit nás, rozpoutal zběsilou štvanici proti všem, kteří si dovolili kritizovat poměry v naší zemi. Rozjely se velké policejní akce, při kterých po zuby ozbrojená komanda zakuklenců dobývala v nočních hodinách byty těch, kteří měli tu drzost, že poslouchali skladby hudebních skupin, které systém zařadil na tzv. blacklist, navštěvovali „zakázané“ internetové stránky, účastnili se veřejných shromáždění a podobně. Státní šikaně se nevyhnuli ani lidé, kteří vlastní systému nepohodlnou stranickou legitimaci.
Pecinův stranický kolega Lubomír Zaorálek se dostal ještě dále. Za extremisty totiž označil i nově vznikající vládu. Podle něj nám nyní budou vládnout pravicoví extremisté. Myslel tím ty, které Pecina doposud kritizoval a pořádal na ně hony? Kdepak! Podle jeho vyjádření se jedná především o poslance TOP 09, s kterými ČSSD v době, kdy ještě oblékali stranický dres KDU-ČSL, dlouhodobě spolupracovala.
Boj České strany sociálně demokratické proti podvratným živlům tak nekončí. Třídní nepřítel se vždy najde. Národní socialisty již máme za mřížemi a je nutné zakročit i proti všem ostatním, kteří nesdílejí vize Paroubků, Rathů, Pecinů a dalších. Sociální demokraté se tomuto jednání učili dlouhá léta. Není jistě náhodou, že jejich strana byla v roce 1948 sloučena se zločineckou KSČ.
Pecina se v rozhovorech pro média chválí, jakou že to odvedl záslužnou práci, když se mu podařilo prosadit zákaz činnosti Dělnické strany a zajistil likvidaci těch, kteří upozorňovali na problémy v naší zemi. Nyní, jak jsem zmiňoval na začátku tohoto článku, jistě každý večer s blaženě uslintaným výrazem ve tváři usíná a počítá: První ovečka, kterou jsem poslal na porážku. Druhá ovečka, kterou jsem poslal na porážku. Třetí ovečka… „Krásnou“ noc.

Petr Kotáb